Na začátku to většina jezdců čeká od řídítek: čím pevněji je svíráš, tím líp motorku zvládneš. Je to přesně naopak.
To, jak sedíš – kde máš kolena, jak jsou pokrčené paže a kam se díváš – rozhoduje o tom, jestli motorka reaguje přesně, nebo jestli s ní bojuješ celou zatáčku. Posez není estetika, je to ovladač.
Proč na posezu záleží
Tady se shodují prameny napříč celým žánrem – Hough, Parks, Roadcraft, Code i LaPlante: paže mají být lehce pokrčené a uvolněné, bez tlaku do řídítek, a váhu těla má nést trup, nohy a stupačky, ne ruce.
Je to jedno z mála témat, kde se opírá hned pět nezávislých zdrojů, takže jde o solidně podloženou shodu. Roadcraft to shrnuje jednou větou: sedni si tak, abys na ovládací prvky dosáhl/a s mírně pokrčenými pažemi, a nikdy nejez s propnutými lokty [Roadcraft].
Co dělá křečovitý stisk řídítek
Hough to vysvětluje takhle: s propnutými pažemi otáčíš řídítky přes záda a břicho, tedy přes velké a pomalé svaly. S pokrčenými lokty řídíš z ramen a paží, které jsou podle něj rychlejší i přesnější [Hough].
Jinými slovy, křečovité držení řídítek tě připraví o rychlou reakci přesně v momentě, kdy ji potřebuješ.
Code k tomu dodává jednu věc, která bývá pro jezdce překvapení: přední kolo se za jízdy samo drobně kývá a tohle kývání je nutná součást práce podvozku. Nikdo není dost silný na to, aby ho zarazil – a kdo to zkouší, jen si ho rukama přenese do celého těla [Code].
Ztuhlé paže podle Codea navíc unavují ruce víc, než je potřeba, a v hrbolaté zatáčce rozhoupou i plyn, protože ruka kopíruje každé poskočení sedla [Code]. A Parks to shrnuje jednoduše: správná pozice těla znamená, že na řídítka netlačíš, dokud nechceš zatočit [Parks].
Code ještě popisuje jeden konkrétní důsledek: držíš-li se v zatáčce vnitřního řídítka, taháš ho k sobě a motorka pak jede víc ven, než jsi čekal/a. Je to další důvod, proč se opírat nohama a nechat paže volné [Code].
Jak si nastavit postoj
- Nejdřív nastav sedlo a ovládací prvky, zrcátka seřiď až po sednutí – takhle to doporučuje Roadcraft [Roadcraft].
- Páčku brzdy nastav podle dosahu prstů. Dva prsty dávají víc citu, čtyři víc síly – je to kompromis, který popisují Parks i LaPlante [Parks, LaPlante].
- Trup mírně nakloň dopředu, lokty pokrčené zhruba o 15 stupňů, zápěstí rovně, nárty na stupačkách. Těch 15 stupňů uvádí Parks jako poloha, ve které jsou biceps a triceps v rovnováze, takže paže opravdu nepracuje [Parks, Roadcraft].
- Předloktí drž co nejvíc vodorovně. Code vysvětluje, že tlak směřující dolů na řídítko nic neudělá – čím níž máš lokty, tím víc síly jde do samotného zatočení [Code].
- Kolena drž u nádrže a váhu nad stupačkami, ne v rukou. Stupačky mají být pod tvým těžištěm, aby šlo přenášet váhu z jedné na druhou – radí Hough [Hough].
- Pozici na manévr zaujmi předem, před brzděním nebo zatáčkou, ne až uprostřed. Při brzdění posuň zadek dozadu a hrudník dolů – popisují to shodně Code i Parks [Code, Parks].
- Po dokončeném zatočení se znovu uvolni, hlavně v loktech. Code tomu říká „zkouška loktů“: když jimi dokážeš v zatáčce volně pohnout, nedržíš řídítka moc pevně [Code].
- Při delší jízdě polohu občas změň kvůli prokrvení – doporučuje Parks [Parks].
Proč tě po výletě bolí celé tělo
Pokud po dojetí domů bolí ramena, předloktí i záda, bývá to právě od špatného posezu, ne od samotné délky trasy.
Ztuhlé paže a opření o řídítka nutí tělo celou cestu pracovat proti vlastnímu nastavení – přesně to, před čím varují Code i Roadcraft [Code, Roadcraft].
Parks k tomu doplňuje praktickou radu: při dlouhé jízdě měnit polohu, protože stálé držení jedné pozice zhoršuje prokrvení [Parks]. Není to kouzlo, je to jen otázka, jestli váhu nese kostra a stupačky, nebo neustále zatnuté svaly.
Časté chyby
- Ztuhlé paže a opírání o řídítka – popisují Code i Roadcraft [Code, Roadcraft].
- Sezení příliš vzadu, kdy je přední kolo nedostatečně zatížené – uvádí Parks [Parks].
- Držení vnitřního řídítka v zatáčce, kvůli kterému motorka jede ven – popisuje Code [Code].
- Tlak na řídítko směrem dolů místo dopředu. Podle Codea i Parkse nemá na zatočení skoro žádný účinek [Code, Parks].
- Ležení horní půlky těla na nádrži v rychlé zatáčce, které odlehčí zadní kolo – uvádí Code [Code].
Jak si to vyzkoušet i bez motorky
Hough navrhuje jednoduchou zkoušku v křesle: předkloň se, napni ruce dopředu k pomyslným řídítkům tak, aby byly lokty propnuté, a zkus jimi zatočit vlevo a vpravo. Všimni si, že pracují záda a břicho. Pak přitáhni ruce blíž, aby se lokty pokrčily, a zkus to znovu – teď to dělají ramena a paže [Hough].
Code doporučuje zkoušku loktů – na stojící i jedoucí motorce ověřit, že se lokty volně pohybují a nejsou zatuhlé [Code].
Roadcraft radí na stojícím stroji zkontrolovat slepé úhly ve zrcátkách přímo z posezu, který běžně používáš [Roadcraft]. A Parks doporučuje nechat se natočit na video a porovnat vlastní pozici s obrázky ze cvičení [Parks].
Kde se zdroje neshodnou
Roadcraft přesun těla ani polohu kolen do detailu nepopisuje, takže z něj nelze čerpat víc než základní nastavení.
Parks a Code popisují spíš sportovní posez (trať, výrazné vyklánění), zatímco Hough sám svou doporučenou pozici označuje za dual sport, nebo velmi konzervativní sport-touring [Hough].
LaPlante, který píše o terénu, uvádí, že se v terénu naklání motorka, ne jezdec [LaPlante]. To ale není rozpor s předchozími autory, je to prostě jiný kontext jízdy.
Nastavení podvozku: jen pro orientaci
Posez úzce souvisí i s nastavením pérování, protože obojí se přizpůsobuje hmotnosti jezdce a výbavy. Tady je ale na místě opatrnost: různé zdroje měří průhyb pérování (takzvaný sag) různým způsobem a čísla mezi nimi nejsou přímo srovnatelná.
Pokud chceš podvozek doladit, drž se postupu a hodnot v návodu ke své konkrétní motorce, případně se poraď v servisu. Obecné číslo z knihy by tu mohlo spíš uškodit.
Dostupné prameny také mlčí o posezu na naked motorkách, adventure a cestovních strojích, o výškách řídítek a sedla nebo o úpravách pro různě vysoké postavy. Tahle témata zůstávají mezerou a je dobré je probrat přímo s instruktorem nebo v servisu podle konkrétního stroje.
Nové dovednosti z tohoto článku trénuj na uzavřené ploše, postupně a v ochranné výbavě; rady tady uvedené nenahrazují školení s instruktorem.
Zdroje a další čtení
- David L. Hough, Proficient Motorcycling (2000). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
- Lee Parks, Total Control (2. vydání, 2015). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
- Motorcycle Roadcraft: The Police Rider’s Handbook (vydání 2013). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
- Keith Code, A Twist of the Wrist II (1993). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
- Gary LaPlante, How to Ride Off-Road Motorcycles (2012). Terénní kniha, použitá jen jako doplňkové srovnání. Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
Posez se nastavuje na konkrétním stroji a konkrétní postavě, ne podle obrázku v článku. Nech si ho projít na vlastní motorce v individuální výuce, kde je jeden instruktor na jednoho jezdce.