Strach a cílová fixace: co se děje v hlavě, když se lekneš

Co se v těle děje při leknutí, proč se pohled přilepí na překážku a čtyři cvičení, kterými si navykneš dívat se tam, kam chceš projet.

Jedeš, všechno je v pohodě, a najednou se před tebou něco objeví: auto vyjíždí z vedlejší, pes přeběhne silnici, zatáčka je ostřejší, než jsi čekal/a.

V tu chvíli se neděje nic promyšleného. Tělo samo zavře plyn, ruce sevřou řídítka, oči se zaseknou přesně na tom, čeho se bojíš, a motorka jako by tam sama jela. Tenhle článek je o tom, proč se to děje, proč za to nemůžeš, a co s tím dělat dřív, než se to stane tobě.

Co se v tu chvíli opravdu stane

Keith Code popisuje v knize A Twist of the Wrist II sedm automatických obranných reakcí, které se při ohrožení spouští jako řetěz: zavření plynu, sevření řídítek, zúžený a zbrkle těkající pohled, fixace pozornosti na jeden předmět, řízení za pohledem, zamrznutí nebo neúčinné zatočení a nakonec chyby v brzdění [Code].

Pořadí není náhodné. Code zavření plynu označuje přímo za reakci číslo jedna a za „první linii obrany“, která se spustí při jakémkoli zaváhání – ať už jezdec cítí, že jede moc rychle, že jede široko, že má moc velký náklon, nebo že mu chybí přilnavost [Code].

Podle Codea jedna reakce vyvolává druhou a jezdec každou z nich prožívá, jako by se pro ni rozhodl sám. Ve skutečnosti si ji často uvědomí až s odstupem a vzápětí mu dojde, že nebyla vůbec potřeba [Code].

Britská policejní příručka Motorcycle Roadcraft a Code se shodují v jedné větě, která je základem celého tématu: motorka jede tam, kam se díváš [Roadcraft, Code].

Pokud se v ohrožení podíváš na překážku, pohled za ni nevidí, a ruce i tělo reflexivně vedou stroj směrem k tomu, na co civíš. Cílová fixace je přitom téma, na kterém se shodnou všechny knihy, ze kterých tahle poradna čerpá – a to se u jízdní techniky nestává často.

Proč to tělo dělá, ne ty

Tyhle reakce nejsou slabost ani důkaz, že na motorku nemáš. Jsou to naučené reflexy, které tělu dobře sloužily v úplně jiném kontextu: couvnout před nebezpečím, stáhnout se, přestat se hýbat, dívat se na hrozbu.

Na dvou kolech má ale skoro všechno z toho přesně opačný efekt. Zavřený plyn přetíží přední kolo, sevřené paže brání v řízení a pohled na hrozbu tě tam zavede.

Roadcraft to popisuje jako otázku pozornosti: pozornost je omezený zdroj, a když ji nebezpečí spolkne celou, nezbývá nic na to, aby ses rozhodl/a, co udělat jinak [Roadcraft].

Code o tomtéž mluví jako o omezeném množství pozornosti, které jezdec má k dispozici a které mu obranné reakce vyžerou [Code]. Jde o jeho zkušenost z instruktorské a závodní praxe, ne o měřenou studii.

Proto se reflex nedá zrušit tím, že si řekneš „příště se nebudu dívat na překážku“. Musí se přeučit stejným způsobem, jakým vznikl: opakováním v bezpečných podmínkách, dokud se novým automatickým pohybem nestane pohled do cíle místo pohledu na hrozbu.

Jak se to dá přeučit

  • Nauč se vědomě pojmenovat, co teď vidíš. Místo „to auto“ si řekni „mezera vedle toho auta, tam chci projet“. Roadcraft to říká stejně: dívej se skrz mezeru, ne na její okraje [Roadcraft].
  • Cvič to nejdřív v klidu, ne v krizi. Při běžné jízdě si záměrně všímej, kam se díváš před zatáčkou, před křižovatkou, při objíždění překážky. Čím víc je to návyk za normálních okolností, tím spíš se objeví i ve chvíli leknutí.
  • Uvolni ramena a lokty jako samostatný krok, ne až jako důsledek klidné hlavy. Roadcraft doporučuje po zvládnutém manévru tělo vědomě uvolnit, protože ztuhlé paže samy přenášejí na řídítka tlak, který motorku destabilizuje [Roadcraft].
  • Po jízdě si dej zpětnou vazbu: kde se ti stalo, že ses zahleděl/a na něco, čemu ses chtěl/a vyhnout. Roadcraft tuhle poctivou sebereflexi staví jako základ zlepšování, ne jako formalitu [Roadcraft].

Časté chyby

Nejčastější chyba je domněnka, že fixaci způsobuje nedostatek odvahy. Ve skutečnosti ji spouští přesně ta část mozku, která má chránit, jen na motorce škodí.

Druhá chyba je čekat, až se to „samo spraví“ se zkušeností. Hough na datech z amerického výzkumu nehod (Hurt Report, Los Angeles, sběr v letech 1976 a 1977, publikováno 1981) ukazuje něco nečekaného: jezdec se dvěma až třemi roky praxe havaroval častěji než úplný začátečník. Sám si to vysvětluje tím, že kolem druhého roku jezdci zpychnou a mají dojem, že už to umí [Hough].

Je to číslo z jednoho města a z jedné doby, takže ho neber jako obecnou pravdu o motorkářích. Ale jako varování, že samotné nalétané kilometry tyhle reflexy nespraví, stojí za zapamatování.

Třetí chyba je honit se za jiným jezdcem nebo tlačit na čas. Obojí podle Codea i Hougha zvyšuje tlak na pozornost a riziko, že fixace přijde dřív [Code, Hough].

Jak to trénovat

Nejlepší místo pro trénink je bezpečný prostor s nízkou rychlostí, kde si můžeš dovolit chybu: parkoviště nebo cvičná plocha s kužely nebo brankami.

Jezdi k nim tak, že se díváš na mezeru mezi nimi, ne na samotné kužely, a sleduj, jak se tím mění přesnost, kterou projíždíš.

Při jízdě v provozu si zařaď návyk nahlas nebo v duchu pojmenovávat cíl před každým rizikovým místem: u křižovatky, u zaparkovaných aut, u zúžení. Roadcraft tomuhle komentování nahlas říká running commentary a staví ho jako nácvik pozornosti [Roadcraft].

Parks i Roadcraft doporučují po jízdě krátké sebehodnocení formou otázky, co šlo dobře a kde se pozornost zasekla, aby se dalo příště vědomě zacílit na konkrétní situaci [Parks, Roadcraft].

Kde zdroje přiznávají mezeru

Žádná z knih, ze kterých tento text čerpá, nedává měřitelný postup, jak strach skutečně zmenšit. Jen principy a popis toho, co se s pozorností děje.

Parksova kniha navíc na jednom místě tvrdí, že panické brzdění nejde nacvičit, a zároveň jinde doporučuje trénink maximálního brzdění, takže jde o rozpor přímo uvnitř jednoho zdroje [Parks].

Codeovy a Parksovy popisy obranných reakcí vycházejí z jejich zkušenosti ze závodní a instruktorské praxe, ne z vědecké studie. Roadcraft zůstává u obecného popisu toho, jak se únava a stres projevují na pozornosti, a konkrétní postup nedává.

Tenhle text proto nenabízí zaručený recept, jen principy, podle kterých se dá trénovat.

Nové dovednosti si vyzkoušej nejdřív na uzavřené ploše, postupně a v ochranné výbavě. Tenhle text ani žádný jiný nenahrazuje skutečné školení.


Zdroje a další čtení

  • Code, K.: A Twist of the Wrist II (Code Break, 1993). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
  • Mares, R., Coyne, T., MacDonald, P.: Motorcycle Roadcraft: The Police Rider’s Handbook (TSO, 2013). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
  • Hough, D. L.: Proficient Motorcycling (BowTie Press, 2000). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
  • Parks, L.: Total Control, 2. vydání (Motorbooks, 2015). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.

Reflex se přeučí jen opakováním v místě, kde chyba nic nestojí. Krizové brzdění a vyhýbací manévry na uzavřeném letišti jsou přesně to, co na nich dělá kurz silničního zdokonalení.

Nenech si vzít jistotu, se kterou sedneš na motorku

Vyber si termín, který ti sedí, a přihlas se ještě dnes.