Jak projet zatáčku: pohled, protiřízení a linie

Zatáčka, kterou pořád něco kazí

Blížíš se k zatáčce a nejsi si jistý/á, jestli ji projedeš plynule, nebo ji budeš celou opravovat. Najedeš moc dovnitř, pak tě to vynese ven a uprostřed oblouku ještě poopravíš řídítka.

Tenhle text popisuje tři věci, na kterých se shodnou čtyři silniční knihy, ze kterých poradna čerpá (Parks, Hough, Roadcraft, Code): kam se dívat, jak zatáčku zahájit protiřízením a jakou linii zvolit.

U jedné otázky se ale autoři rozcházejí zásadně. Jestli se smí brzdit i po vjezdu do zatáčky, nebo jestli má být zpomalení hotové ještě předtím, dokud jedeš rovně a motorka stojí svisle. Oba přístupy najdeš níže.

Proč to funguje: pohled, protiřízení, náklon

Základní shoda všech čtyř knih zní: motorka jede tam, kam se díváš. Pokud oči uvíznou na překážce nebo na krajnici, řízení se tam nevědomky stočí s nimi – autoři tomu říkají cílová fixace [Parks, Hough, Roadcraft, Code]. Proto je první krok v každé zatáčce pohled skrz ni, ne na nejbližší bod před kolem.

Druhý princip: zatáčení nezačíná otočením řídítek, ale krátkým tlakem na řídítko na té straně, kam chceš zatočit. Tomuhle principu se říká protiřízení. Zatlač na pravé řídítko a motorka se začne klonit a točit doprava, zatlač na levé a zatočí doleva.

Shodují se na tom všechny čtyři knihy. Parks, Hough i Roadcraft to píšou přímo: chceš doprava, tlač na pravé řídítko. Code popisuje tentýž jev z druhého konce, totiž že se přední kolo na okamžik vychýlí na opačnou stranu, než kam chceš jet [Parks, Hough, Roadcraft, Code].

Je to jedna a tatáž věc, jen popsaná jednou od ruky a jednou od kola. Zapamatuj si verzi od ruky, protože tu ovládáš: tlak jde vždy na řídítko na straně zatáčky.

Protiřízení funguje od chvíle, kdy motorku drží rychlost. Pod zhruba 19 až 24 km/h (v knize 12 až 15 mph) se podle Parkse motorka řídí přímo jako kolo – přední kolo prostě namíříš tam, kam chceš jet [Parks].

Náklon se navíc nestane okamžitě. Hough počítá s tím, že srovnání z jedné těsné zatáčky zabere asi sekundu a naklonění na druhou stranu další sekundu [Hough]. Zatáčení je tedy nejdřív náklon, teprve pak změna směru – a v sérii zatáček s tím počítej.

Roadcraft k tomu přidává pojem limit point – nejvzdálenější bod nepřerušeného výhledu na vozovku, kde se zdánlivě sbíhají okraje. Když se při přibližování vzdaluje, je přiměřená rychlost dost vysoká. Když stojí na místě nebo se přibližuje, je třeba zpomalit [Roadcraft].

Postup krok za krokem

• Zpomal před zatáčkou, dokud jedeš rovně a motorka stojí svisle. Brzdění a zatáčení se podle základního pravidla všech čtyř knih nekombinuje [Parks, Hough, Roadcraft, Code].
• Rozhodni se, kde oblouk zahájíš (bod zatočení). Parks i Code se shodují, že mít jakýkoli pevný bod je důležitější než hledat ten dokonalý [Parks, Code].
• Dívej se skrz zatáčku, ne na bod zatočení. Parks radí dívat se několik metrů před bod zatočení, při vyšší rychlosti dál [Parks]. Code popisuje takzvaný dvoukrokový pohled: motorka jede k bodu zatočení rovně, těsně před ním se pohled přesune do zatáčky a vybere si cíl uprostřed [Code].
• Zatoč jedním plynulým tlakem na řídítko na straně zatáčky, ne sérií drobných korekcí. Rychlost a délka tlaku určují, jak rychle a jak hluboko se motorka nakloní [Parks, Hough].
• Jakmile je náklon hotový, tlak na řídítko povol a paže nech uvolněné. Přední kolo si drobné dorovnávání udělá samo a nemá smysl ho tlumit rukama [Code, Parks, Roadcraft].
• Vjížděj z vnější strany pruhu a zatáčej později, než by se zdálo přirozené. Brzký vjezd k vnitřnímu okraji je podle Hougha i Codea nejčastější začátek potíží [Hough, Code].

Co dělat s plynem od tohoto bodu dál, popisuje samostatný článek o plynu v zatáčce. Princip je ale jednoduchý: jedno zatočení bez oprav, pak plynule ven.

Časté chyby

• Předčasné zatočení k vnitřku zatáčky. Jezdec míří dovnitř dřív, než má, jede pak zatáčkou široko a dál to opravuje [Parks, Code].
• Pomalé, nerozhodné zatočení. Podle Codea spouští celý řetěz: brzké zatáčení, jízda široko, pozdní plyn, korekce, zbytečně velký náklon a nakonec ztuhnutí [Code].
• Opravy uprostřed zatáčky. Code je ve své škole počítá a většinu z nich označuje za zbytečnou – jde o jeho pozorování z výuky, ne o měření [Code].
• Fixace pohledu na vnitřní krajnici. Vede k brzkému vrcholu zatáčky a k vyjetí ven ve druhé polovině [Hough].
• Podcenění ostrosti zatáčky, hlavně u méně zkušených jezdců [Roadcraft].

Jak to trénovat

• Na uzavřené ploše: jízda v kruhu s kamarádem uprostřed jako cílem pro pohled, později kolem kuželů, tempo zvyšuj jen o malý krok [Parks].
• Na známé klikaté silnici ji projížděj vědomě, krok za krokem, zpočátku citelně pomaleji, než je tvůj zvyk [Hough].
• Roadcraft radí nahlas si pojmenovávat, kde je limit point a co by se stalo, kdyby za ním stálo vozidlo [Roadcraft].
• Code doporučuje trénovat jeden prvek najednou a nejdřív pomalu, ne všechno zaráz [Code].

Kde se zdroje neshodnou: brzdit do zatáčky, nebo před ní

Zásadní rozdíl je v tom, jestli se smí brzdit i po vjezdu do zatáčky (takzvaný trail braking, brzdění do zatáčky), nebo jestli má být zpomalení úplně hotové ještě předtím – dokud jedeš rovně a motorka stojí svisle.

• Obecné pravidlo, které zmiňují všechny čtyři knihy jako základ: zpomal před zatáčkou, dokud jedeš rovně a motorka stojí svisle, a do zatáčky vjížděj už bez brzdy (odborně: dobrzdit před bodem zatočení) [Hough, Roadcraft, Code].
• Parks popisuje brzdění až do bodu zatočení jako pokročilou techniku – brzda se postupně a plynule uvolňuje směrem k vrcholu zatáčky. Sám ji označuje za vhodnou až pro jezdce, kteří už zvládají základ [Parks].
• Roadcraft připouští jemné brzdění v mírném náklonu na dobrém povrchu u zkušeného jezdce, ale nestaví to jako pravidlo pro běžnou jízdu [Roadcraft].
• Code brzdění při zatáčení označuje za jednu z častých příčin pádů a radí ho z provozu úplně vynechat [Code].
• Hough dovoluje v náklonu jen jemné doladění zadní brzdou – a popisuje ho jako způsob, jak udržet motor v tahu, ne jak zpomalit [Hough].

Pro běžnou silniční jízdu je bezpečnější varianta jednodušší: zpomal před zatáčkou, dokud jedeš rovně a motorka stojí svisle. Pneumatika má tak největší záběr, protože se přilnavost nemusí dělit mezi brzdění a zatáčení.

Brzdění do zatáčky (trail braking) je pokročilá technika, se kterou má smysl začít až po zvládnutí základu, a to nejdřív mimo provoz.

Druhý rozdíl je v rychlosti samotného zatočení. Parks a Code učí jedno rychlé zatočení, Hough naopak varuje před prudkým tlakem na řídítko, který může rozkmitat podvozek [Parks, Hough, Code]. Shoda je v tom, že zatočení má být jedno a plynulé – jak rychlé, záleží na rychlosti jízdy a na konkrétní motorce.

Nové dovednosti z tohoto textu si nejdřív vyzkoušej na uzavřené ploše, postupně a v ochranné výbavě – tenhle článek školení nenahrazuje.

---

Zdroje a další čtení

• Lee Parks, Total Control: High Performance Street Riding Techniques (2. vydání, 2015). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
• David L. Hough, Proficient Motorcycling: The Ultimate Guide to Riding Well (2000). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.
• Mares, Coyne, MacDonald, Motorcycle Roadcraft: The Police Rider’s Handbook (vydání 2013). Anglicky, český překlad nebyl nalezen. Kniha je psaná pro britský, levostranný provoz – rady o poloze v pruhu je třeba zrcadlit.
• Keith Code, A Twist of the Wrist II: The Basics of High Performance Motorcycle Riding (1993). Anglicky, český překlad nebyl nalezen.

Bod zatočení, jeden tlak na řídítko a pohled skrz zatáčku se nejlíp naučíš na uzavřené ploše s instruktorem po boku – na to je přímo půldenní trénink Bezpečné zatáčky.